Očkování v České republice odstartovalo 27. prosince 2020. V první fázi byli očkováni zdravotníci a zaměstnanci a klienti domovů pro seniory. Od 15. ledna 2021 se otevřel s nemalými potížemi rezervační systém pro obyvatele České republiky nad 80 let věku. Od 26. ledna 2021 by se měli přihlašovat do systému zdravotničtí pracovníci, kteří nedostali vakcínu v první fázi. Od prvního února se měli postupně registrovat všichni ostatní, ale to se zatím odkládá. Stav dodávek vakcín by se podle vlády ČR mohl zlepšit v únoru.

K 28. lednu 2021, měsíc od zahájení očkování, bylo aplikováno asi 251 000 dávek, obě dávky dostalo asi 28 000 obyvatel ČR.

Očkování je dobrovolné, přesto je cílem proočkovat alespoň 70 % našeho obyvatelstva. Prioritizace skupin vyplývá z doporučení Světové zdravotnické organizace. Pro evidenci občanů očkovaných proti covid-19 slouží nový modul Informačního systému infekčních nemocí ISIN. Po zapsání druhé očkovací dávky se automaticky nastaví stav vakcinace na ukončenou a je možné vytisknout certifikát o provedeném očkování. 

V největší míře se u nás očkuje RNA vakcínou Comirnaty od společnosti BioNTech/Pfizer, vhodnou pro osoby nad 16 let věku. Vakcína Moderny, která vstupuje na náš trh jako druhá, je určena lidem ve věku 18 let a starším. Pfizer/BioNTech má v podmínkách zacházení s vakcínou nejkomplikovanější parametry (skladování při -70 °C). Je dodávána v minimální dávce 195 lahviček v dodávkovém kontejneru, jehož neporušenost a doplňování suchým ledem co 5 dnů zajistí 30denní skladování v odpovídajících podmínkách. Po vymístění vakcíny do uskladnění za teploty 2-8 ° C se musí vakcína spotřebovat do 5 dnů. Po naředění fyziologickým roztokem má vakcína garantovanou trvanlivost 6 hodin a potom se musí zlikvidovat. Z těchto důvodů platí, že součástí plnění Pfizer/BioNTech je přímé dodání do sítě 29 očkovacích center, která podmínky zacházení s vakcínou splňují.

Pro ČR jsou výhledově plánované vakcíny:

AstraZeneca/Oxfordská univerzita, BioNTech/Fosun Pharma/Pfizer, Moderna/Národní institut pro alergie a infekční onemocnění, Janssen Pharmaceutica (J & J)/BIDMC, Novavax.

Kromě uvedených vakcín jsou pro ČR plánované také vakcíny od společností Sanofi + GSK (rekombinantní proteinová vakcína) a Curevac (genetická mRNA vakcína), které jsou teprve ve druhé fázi klinického hodnocení.

Většina vakcín proti covid-19 vyžaduje dvě dávky.

Proti nemoci covid-19 existují čtyři základní typy vakcín. První tři se mohou reálně dostat na náš trh, nebo tu už jsou. U čtvrtého typu se nepředpokládá, že se v ČR objeví.

1. Vakcíny na bázi RNA

Očkování pracuje na principu RNA, ve které je zakódována genetická informace pro takzvaný spike protein koronaviru. Můžeme si ho představit jako hroty na povrchu koronaviru, které mu umožňují proniknout do hostitelské buňky. Po očkování si naše buňky tento protein samy vytvoří. Imunitnímu systému se jeví jako infikované a tělo na ně zareaguje bezpečnou imunitní odpovědí. RNA v tomto typu vakcíny tedy vlastně obsahuje část „návodu" z viru SARS-CoV-2. Jedná se o novou technologii, ovšem RNA vakcíny se začaly zkoumat a vyvíjet už před více než 20 lety. Od roku 2009 se zkoušelo jejich uplatnění při léčbě rakoviny. Výhodou RNA vakcín je jejich rychlý vývoj a vysoká účinnost (výrobci BioNTech/Pfizer a Moderna udávají kolem 95 procent). Nevýhodou je potřeba dlouhodobého skladování při velmi nízkých teplotách, neboť při dlouhodobém uchovávání při vyšších teplotách dochází k degradaci RNA. Nadějným kandidátem je i látka od společnosti CureVac, která vstoupila do třetí fáze testování teprve v prosinci 2020 a k jejímu případnému schválení může dojít až ve druhém čtvrtletí 2021.

2. Vakcíny na bázi virového nosiče 

Fungují podobně jako RNA vakcíny, tedy na základě doručení genetické informace do buněk očkovaného člověka, v nichž posléze dochází k tvorbě cílového proteinu.

„Genetická informace pro koronavirový spike protein je v tomto případě do našich buněk doručena prostřednictvím geneticky modifikovaných neškodných virů ze skupiny adenovirů. Jde také o poměrně novou technologii, ale v minulosti ji už využila například vakcína proti ebole, v minulém roce schválená i v Evropě," vysvětluje Martin Klíma z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.

Mezi výhody patří rychlý vývoj, nízké náklady na výrobu, snadná výroba ve velkém množství a možnost dlouhodobého skladování při teplotě 4 °C. Nevýhodou může být omezená účinnost, zejména v situaci, kdy očkování první dávkou vede k vytvoření ochrany nejen proti cílovému proteinu, ale také proti nosiči, tedy adenoviru, čímž se sníží účinnost dalších dávek. Do této kategorie patří vakcína společnosti AstraZeneca, vyvíjená ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou.

Firma Johnson & Johnson testuje vedle varianty se dvěma dávkami též variantu jen s jednou dávkou.

„Ruská adenovirová vakcína Sputnik V řeší problém s účinností využitím jiné vakcíny pro první a pro druhou dávku, nicméně podobně jako u další adenovirové vakcíny čínské firmy CanSinoBio se žádost o podmínečnou registraci u Evropské lékové agentury spíše neočekává," myslí si Martin Klíma.

Zatím u jediné jednodávkové vakcíny Johnson&Johnson bylo průběžné posouzení EMA zahájeno v prosinci 2020. Žádost o registraci se předpokládá v únoru a dodání na trh ve 2. čtvrtletí 2021.

3. Vakcíny na bázi bílkovin 

Do těla se vpíchne přímo cílový protein, v tomto případě koronavirový spike protein připravený biochemickými metodami. Pro zesílení imunitní odpovědi tyto vakcíny vedle proteinu obsahují i druhou složku - adjuvans. Jedná se o desetiletími prověřenou technologii, kterou využívá například vakcína proti hepatitidě typu B. Výhodami proteinových vakcín jsou velká globální kapacita výroby a možnost dlouhodobého skladování při 4 °C, nevýhodou je zdlouhavější vývoj. Patří sem očkování vyvíjená například společnostmi Sanofi/GSK a Novavax. Obě používají stejný protein, ale odlišná adjuvans.

4. Oslabené nebo inaktivované celovirové vakcíny 

Virus SARS-CoV-2 je v tomto typu vakcíny v očkovací látce buď oslaben, ale stále žije, nebo je inaktivovaný. Takový virus nezpůsobuje onemocnění, přesto generuje imunitní odpověď. Mezi oslabené živé látky patří očkování proti příušnicím, zarděnkám nebo spalničkám. Nevýhodou živé vakcíny je její velmi zdlouhavý vývoj a možnost, že se původci choroby znovu vrátí schopnost vyvolat onemocnění i se všemi nebezpečnými projevy. Z tohoto důvodu se často používají inaktivované vakcíny, kde je vir zneškodněn vysokou teplotou, chemicky nebo ozařováním. Inaktivovanými vakcínami se očkuje například proti dětské přenosné obrně nebo žloutence typu A. Jejich mechanismu využívají v současné době i některé týmy pro vývoj vakcín proti covidu-19. Masovou výrobu plnohodnotného viru, který je následně inaktivován, je ale třeba dokonale zabezpečit proti úniku. U živých i inaktivovaných vakcín je třeba vzít v potaz riziko, že mohou stimulovat imunitní systém až příliš. Velmi silná reakce v určitém orgánu ho může poškodit. Tyto druhy vakcín vyvíjejí například společnosti Sinopharm, Sinovac či Bharat Biotech International.

V dokumentu STRATEGIE OČKOVÁNÍ PROTI COVID-19 V ČESKÉ REPUBLICE ZDE naleznete mj. přehled a základní údaje o očkovacích látkách, které budou dostupné v ČR.

Zdroje: Divize vnějších vztahů AV ČR, avcr.cz, mc-praha.cz, cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/vaccines/