Hepatitida typu C je chronické infekční onemocnění jater způsobené virem hepatitidy C (HCV). Zrádnost onemocnění spočívá v tom, že léta probíhá skrytě a k diagnostice dojde až ve stadiu, kdy už nastalo významné poškození jater. Řada pacientů tak s nemocí dlouhodobě žije, aniž by o ní věděli. Na rozdíl od jiných hepatitid (A, B) proti hepatitidě typu C neexistuje očkování. K dispozici je ale moderní léčba, která dokáže nemoc účinně, rychle, a především zcela vyléčit. Aby však bylo možné pacientům pomoci, je nezbytné o nemoci nejdříve vědět. Tomu může podle České hepatologické společnosti (ČHS ČLS JEP) pomoci především efektivní screening. 

Virus hepatitidy C byl objeven až koncem osmdesátých let 20. století. Do té doby byly známy pouze dva základní typy virových hepatitid - A a B.

Nespecifické příznaky onemocnění mají za následek, že více než polovina nakažených o své nemoci neví. Onemocnění způsobuje virus, který se množí v jaterních buňkách a vyvolává jaterní zánět. Pokud se neléčí, může dojít ke zjizvení jater (fibróze), později k jaterní cirhóze nebo dokonce rakovině jater. Pokročilé stadium hepatitidy C je tak jedním z nejčastějších důvodů pro vysoce nákladnou transplantaci jater. 

Odhaduje se, že celosvětově trpí hepatitidou typu C přibližně 70 milionů lidí.

Každoročně nově onemocní přibližně 1,75 milionu lidí.

(ze zprávy WHO Global Hepatitis Report, 2017)

Divize Medical Services z vydavatelství Mladá fronta spolu s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně uspořádaly 18. prosince 2018 v přednáškovém sále Lékařského domu v Praze tiskovou konferenci na téma Chronická hepatitida C - zrádná, ale vyléčitelná.

Podle místopředsedy ČHS ČLS JEP prof. MUDr. Petra Urbánka, CSc., vedoucího oddělení gastroenterologie, hepatologie a metabolismu ÚVN a Vojenské fakultní nemocnice Praha, navíc neplatí, že by se nemoc týkala pouze některých společenských skupin.

„O HIV a způsobu jeho přenosu dnes ví každý. V případě HCV infekce (či hepatitidy C) tomu tak bohužel není. K přenosu viru může dojít řadou způsobů. Onemocněním ohroženou skupinu osob například představují lidé, kterým byla před rokem 1992 podána krevní transfuze. Rok 1992 je rokem, kdy v ČR začali být dárci krve testováni na možnou infekci HCV, riziko přenosu poté tedy významně kleslo. Rizikovou skupinu představují například i lidé, kteří v minulosti podstoupili závažnější lékařský zákrok, při němž byly užity opakovaně používané nástroje." 

Neviditelná nemoc, nad kterou lze zvítězit

Během své progrese nemoc často nevykazuje žádné viditelné symptomy. Onemocnění tak může dlouho (i 20 až 30 let) probíhat bez jakýchkoliv příznaků a lékaři jej často objeví náhodně během jiných vyšetření. Ve většině případů (80 %) HCV bohužel přechází do chronického stadia. Čím později je přitom nemoc odhalena, tím závažnější dopad má na lidské zdraví. Léčba pokročilého stadia je možná, zároveň je však komplikovanější a finančně nákladná.

Vědecký sekretář ČHS ČLS JEP doc. MUDr. Jan Šperl, CSc., z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM, upozorňuje na možnosti, které pro pacienty představuje moderní léčba tzv. přímo působícími antivirotiky (DAAs): „Dříve se hepatitida C léčila pomocí léků, které měly úspěšnost okolo 50 %. U přímo působících antivirotik, což je ambulantní a perorální léčba, lze během 8-12 týdnů dosáhnout úspěšnosti vyléčení ve více než 95 %. Velmi podstatným efektem úspěšné léčby je prokazatelný ústup jaterní fibrózy, tedy vaziva, které v jaterní tkáni vzniká v důsledku zánětu. Velkou část osob takto úspěšně vyléčených je možné dokonce po určité době uvolnit z naší péče."

Jeden z největších problémů v ČR je nedostatečné odhalování infikovaných osob

Prof. MUDr. Petr Husa, CSc., z Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno, k tomu dodává: „Ročně je infekce HCV (většinou chronická) diagnostikována jen asi u 1 tisíce občanů ČR - ostatní zůstávají nediagnostikovaní, šíří infekci, nemoc u nich progreduje do jaterní cirhózy a rakoviny jater."

Jeho stanovisko potvrzují i statistiky Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Ty zároveň potvrzují, že hepatitida C je nejčastějším typem hepatitidy v ČR. Podle epidemiologických studií u nás může s HCV žít mezi 50 000-80 000 pacientů.

NEJČASTĚJŠÍ MÝTY O HEPATITIDĚ C

Jak ukazují průzkumy, řada lidí se mylně domnívá, že onemocnění hepatitidou C spolehlivě rozpoznají, že se jich nákaza netýká, případně se vůči ní dokážou bránit očkováním. Jaká je realita?

Mýtus 1: Hepatitida C je nemoc narkomanů

Přenos hepatitidy C probíhá primárně krví, proto je tato nemoc často spojována s narkomany. Ti ale zdaleka nejsou jediní, koho se nákaza může týkat. Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo osoby s tetováním či piercingem (zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících hygienických podmínkách). Zvláštní skupinu tvoří lidé, kterým byla podána krevní transfuze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost HCV. V ojedinělých případech se pak hepatitida C může přenést i při porodu z matky na dítě.

Mýtus 2: Proti hepatitidě C je možné se očkovat

Není to možné. Očkování existuje pouze pro typ A, který je známý také jako „nemoc špinavých rukou", a pro typ B. Ten se stejně jako hepatitida typu C šíří především krví. Ačkoliv není k dispozici očkování, je hepatitidu typu C možné zcela vyléčit. Starou léčbu pomocí interferonu nahradila moderní antivirová léčba, která je šetrnější a vyznačuje se i větší účinností.

Mýtus 3: Hepatitidu C lze spolehlivě rozpoznat podle toho, že zežloutneme

Toto tvrzení není zcela mylné. Nažloutlá kůže nebo oční bělmo skutečně mohou být průvodním příznakem, který vzniká v důsledku poškození jater. V případě typu C se však jedná spíše o výjimky. Tato nemoc se totiž projevuje velmi nenápadně, mnohdy dokonce nemá příznaky žádné. V počátečních fázích onemocnění se mohou objevit nespecifické projevy, jako je horečka, zvýšená únava, poruchy soustředění, svědění kůže nebo bolesti svalů a kloubů. Hepatitidu C může prozradit i tmavá moč, šedá stolice nebo napětí v pravém podžebří. U většiny nakažených jsou však tyto projevy velmi nenápadné a lékaři nemoc nezřídka objeví během zcela jiných vyšetření. Každý, kdo se nachází v rizikové skupině, by tak měl podstoupit speciální test na hepatitidu C.

Mýtus 4: Součástí diagnostiky hepatitidy C je jaterní biopsie

Jaterní biopsie v případech hepatitidy C vypadla z vyšetřovacího procesu. Jaterní biopsie byla totiž u hepatitidy C nahrazena nový­mi neinvazivními metodami, které poskytují stejnou informaci jako jaterní biopsie. V ČR je nejrozšířenější metodou měření tzv. tuhosti jater pomocí ultrazvuku. Informace takto získaná je velmi důležitá, protože informuje lékaře o skutečném množství vaziva v játrech vyšetřované osoby. Jinými slovy metoda určuje, jak významně jsou játra poškozena.

Zdroj: PR oddělení divize Medical Services, Mladá fronta a. s.