PharmDr. Veronika Kunešová, Ph.D.

Alergická onemocnění se za poslední dekádu stávají stále více aktuálním problémem, a to nejen u dospělé populace. Nejde o pouhé projevy sezónní rýmy, s nimiž se do jisté míry setkal snad každý, ale především o exacerbaci bronchiálního astmatu a problematiku různých kožních projevů. Jmenovatel těchto zdravotních komplikací je snížení kvality života nemocného. Spolu s rostoucí incidencí těchto alergologických diagnóz pochopitelně stoupá i poptávka po jejich účinné léčbě. Za kauzální léčbu je považována alergenová imunoterapie¹, která však není indikována pro všechny pacienty a všechny alergologické diagnózy. Další variantu představuje symptomatická terapie antihistaminiky, která je jednou ze zásadních možností ovlivnění rozvoje alergické reakce přímo na periferním histaminovém receptoru H1.¹

Předcházející dva díly seriálu se zaměřily na podrobné informace o antihistaminicích, jejich působení, klasifikaci a indikaci. Poslední část tohoto bloku na téma systémových a lokálních antihistaminik se věnuje farmakologicky fragilním jedincům, kterými bezesporu jsou děti, gravidní a kojící ženy a senioři.

Použití H1 antihistaminik u geriatrických pacientů

Z hlediska restrukturalizačních změn procesu stárnutí a vlivem změn v hodnotách klinicko-biochemických parametrů je u starší populace evidována vyšší citlivost vůči látkám manifestujícím jakýkoliv farmakologický efekt v CNS. Anthistaminika, zejména I. generace, jsou u těchto lidí používána nejen pro alergickou rhinokonjuktivitidu a urtikárii, ale také jako terapeutický prostředek nespavosti a dalších klinických projevů. Toto využití antihistaminik I. generace by nemělo představovat terapii první volby z důvodu manifestace nežádoucích účinků projevujících se u těchto pacientů ve větší míře.¹ Patří sem ospalost, zmatenost a paradoxní excitace (resp. rozrušení). Navíc tato generace antihistaminik disponuje účinky i v jiných neurotransmiterových systémech, což vede k projevu dalších vedlejších efektů jako je mydriáza, sucho v ústech, retence moči, ale taky posturální hypotenze.² Vzhledem k polypragmázii, která je u těchto pacientů běžná, je mnohem vyšší riziko výskytu možných interakcí s jinými léky, ale také rostlinnými doplňky stravy. 

Použití H1 antihistaminik u gravidních a kojících žen

H1 antihistaminika se vyznačují kinetickými parametry, které se projevují sekrecí do mateřského mléka a nelze vyloučit i průchod přes placentární bariéru. U kojených dětí bylo prokázáno dosažení plazmatické hladiny antihistaminik odpovídající přibližně 0,1 % perorálně podané dávky matce. Je prokazatelné, že I. generace těchto látek způsobují u kojenců sedaci a další nepříznivé účinky.^3,4 Na základě klasifikace bezpečnosti léčivých látek regulačními agenturami FDA a EMA nebyla žádná antihistaminika klasifikována jako kategorie A (negativní studie na zvířatech a negativní studie na lidech). Antihistaminika jako chlorfeniramin, difenhydramin, cetirizin, kevocetirizin, loratadin a emedastin byla označena jako kategorie B a jsou považována za relativně bezpečná pro použití v případě potřeby v těhotenství. Další antihistaminika H1 jsou označena jako kategorie C, studie na zvířatech jsou pozitivní a údaje u lidí o lidech nejsou k dispozici, nebo nejsou k dispozici údaje ani u zvířat, ani u lidí.^3,4

Použití H1 antihistaminik u dětí

Antihistaminika I. generace jsou poměrně široce využívána u kojenců a malých dětí nejen pro terapii alergické rinokonjunktivity a urikárie, ale jsou také v praxi využívána i na léčbu kašle, nachlazení a případně taky pro off-label použití u nespavosti. Zejména v souvislosti s uvedením posledního neexistuje dostatečné množství relevantních výsledků klinických studií, proto z důvodu bezpečnosti by neměla být antihistaminika tímto způsobem využívaná. U většiny látek z této generace je pro riziko nežádoucích účinků uvedeno doporučení užívání pouze u dětí starších dvou let.² Výjimku tvoří dimetinden, který pro své atypické fyzikálně chemické vlastnosti antihistaminika I. generace, disponuje mnohem nižším rizikem manifestace tohoto účinku, který je v některých případech u těchto pacientů naopak využíván. Na rozdíl od předchozí kategorie, II. a III. generace antihistaminik, byly součástí několika rozsáhlých klinických studií a na základě získaných výsledů byl stanoven bezpečnostní profil těchto látek při dlouhodobé aplikaci.²

Antihistaminika jsou podávána nejčastěji perorálně, formou tablet, kapek, sirupu nebo roztoku, velmi účinné a současně bezpečné jsou i topické formy (oční, nosní a dermatologické). K perorální aplikaci je na našem trhu dostupné poměrně široké spektrum antihistaminik a léčivých látek v případě topického podání není však v současné době takový výběr. A to i přesto, že kožní projevy nepředstavují pouze alergologický problém, ale i řadu dalších diagnóz zejména v dětské populaci, kde je s výhodou možné použít topická antihistaminika, ať už jako 1. volbu nebo adjuvantní terapii. Z hlediska dosažení účinných terapeutických koncentrací v místě topického podání, je potřeba respektovat fyzikálně-chemické vlastnosti účinných látek. Z tohoto důvodu jsou upřednostňována lipofilní léčiva, tzn. s obsahem antihistaminik I. generace, kde je pravděpodobnost dosažení plazmatické, reps. systémové, odpovědi velmi nízká a současně terapeutický potenciál vysoký. Kromě indikací na podkladu klinické manifestace alergické formy dermatitidy, jsou antihistaminika v topické aplikaci běžně užívaná při mírných spáleninách po nadměrném slunění a popáleninách prvního stupně, při štípnutí a bodnutí hmyzem, urtikárii, pruritu vyvolaném různými příčinami, při svědivém ekzému a planých neštovicích (Varicella). 

Tento souhrnný článek je zaměřen preferenčně na enterální a kožní aplikaci. Existuje však mnoho dalších lékových forem, jako např. injekční antihistaminika, která jsou běžnou součástí terapie generalizované alergické reakce. Tyto aplikační formy, stejně jako další možnosti oční a ORL indikace, nejsou dále podrobněji komentovány.

Shrnutí

Alergické stavy již dávno nepředstavují pouze alergickou rhinitidu a konjunktivitidu nebo případně urtikárii. Pro jejich terapii dnes již nejsou dostačující léčiva blokující pouze účinek jediného mediátoru na cílovém receptoru ve tkáni, jako jsou antihistaminika I. generace. Hledají se tak látky s širším protizánětlivým a antialergickým působením pro komplexnější terapeutické možnosti. Z tohoto pohledu je jednoznačně výhodnější aplikace moderních hyposedativních antihistaminik II. a III. generace, a to nejen jako léků symptomatických, ale zejména jako profylaxe progrese a rozvoje komplikací alergického onemocnění. Navzdory tomu však mají antihistaminika I. generace stále své opodstatněné místo v klinické praxi, kde je možnost jejich využití pro dosažení požadovaného efektu s a nízkým rizikem rozvoje vedlejších účinků. Případně je lze využít formou krátkodobé aplikace k dosažení úlevy od nepříjemných symptomů mnoha onemocnění zejména v dětské populaci. Topická aplikace antihistaminik zůstává stále zlatým standardem u mnoha dermatologických onemocnění, navíc jejich podání poskytuje možnosti i v řadě dalších indikačních kritérií. 

I. DÍL: ROLE HISTAMINU A JEHO BIOLOGICKÉ PŮSOBENÍ VAZBOU NA HISTAMINOVÉ RECEPTORY

II. DÍL: ZÁKLADNÍ PŘEHLED ANTIHISTAMINIK A JEJICH FARMAKOLOGICKÝCH ÚČINKŮ

Reference
1. Braunová, J.; Račanský, M., Moderní antihistaminika v léčbě alergie - současné trendy v symptomatické terapii alergických onemocnění. Klin Farmakol Farm 2015, 29 (3), 100-4.
2. Estelle F., Simon R., Simons K. J. H1 antihistamines: current status and future directions. World Allergy Organ J. 2008; 1(9):145-155.
3. Timmerman H. Histamine receptors in the CNS. Pharm Weekbl Sci 1989; 11:146-50.
4. White MV, Slater JE, Kaliner MA. Histamine and asthma. Am Rev Respir Dis 1987; 135:1165-1176.